„André, podej mi utěrku…to není utěrka, to je kapesník.“
„Dyť je to hadr.“
„Hadrovej kapesník.“
„Hadrovej kapesník? Do toho hadru se smrká?“
„Když je to kapesník, tak se do něj logicky smrká.“
„To sem teda nikdy neviděl! Ten posmrkanej hadr se pak vyhodí?“
„Nevyhodí se, strčí se do kapsy. Proč myslíš, že se kapesník jmenuje kapesník?“
„Cože?!!! To, co vysmrkáš, si strčíš do kapsy?“
Znejistila jsem.
„Mmm…nóóó…strčíš…pak se to vypere.“
„No to je tedy pěkně nechutný!“
André zděděný kapesník štítivě odložil.
Zamyslela jsem se. Představila jsem si socialistické Československo v podzimním sychravém podvečeru. Tisíce lidí spěchajících k domovům. S plnými kapsami.