Tuhle, na zahrádce u Blekotů, před tím, než jsem dostala ledovou sprchu z vedlejší opravdové zahrádky kropicí hadicí, viděla jsem přímo od stolu v průrvě domů, v dáli, ale jako bych ho měla na dlani, kominíčka, jako když ho vymaluje! Jakoby tam u komína hrál pro mě krásný kominický divadlo. Škoda, že jsem na něj nedosáhla.
Po zimě by komín potřeboval pořádně protáhnout. Topíme sice jen dřevem, v krbu i v kachlových kamnech, ale teď, jak začala ta tepla, zavoněla zase celým domem i zahradou jakoby vůně uzeného.
Sehnat kominíka pro náš komín není ale vůbec jen tak, střešní okýno je uzoučké a ke komínu nevede žádný žebříček. Náš komín tedy vyžaduje kominíčka velmi štíhlého a velmi mrštného, nejlépe mladého. Ten, jak přišel naposledy přes inzerát – já při objednání ty aspekty nezdůraznila v domnění, že všichni kominíci takoví jsou, když lezou po těch střechách střešními okýnky, takový nebyl, okýnkem se neprotáhl, a i kdyby se protáhl, praskaly by pod ním staré pálené tašky, co zvoní jako zvon, když jednou o druhou člověk ťukne, jedna za druhou.
Onehdy přes poledne potkala jsem tři kominíky na zahrádce Na Cihelně, hned je laškovně oslovola a oni samá ochota:
„Za hodinku jsme u vás, paninko.“
„Všichni tři?“
„Né, jeden.“
Vzhlídli ke mně kominíci se zájmem.
„A mohla bych si vybrat? Potřebuju hodně štíhlého a mrštného?“
Vzhlídla ke mně se zájmem celá hospoda.
Jednomu z kominíčků zaskočilo a druhý zavelel:
„Tak chlapi, odložit příbory a vstávat! Tak kterýho, paninko?“
V hospodě bylo veselo, ale když pak ten ještě nedávno kominický učeň došel, zrozpačitěli jsme oba.
Kominíček se protáhl okýnkem s lehkostí, opatrně našlapoval po střeše, když mi došlo, že nemám krb do komína uzavřený, seběhla jsem dolu, strčím hlavu do krbu, šmátrám po páčce, když v tom:
„Puf!!!“
Proměněná v černošku, zabránila jsem vlastním tělem, aby mour pokryl celý pokoj.
Myslela jsem, že ty chlápky, když přišli vyzvednout kolegu – v našem okolí se na nikoho, kdo by potřeboval vymést nedozvonili, snad trefí smíchem šlak.
Já se taky smála a to jsem se ještě neviděla v zrcadle, když jsem se pak v tom zrcadle uviděla – takhle bílé zuby jsem ještě nikdy neměla.