Hlavní vlakové nádraží.
Seděla jsem u kulatého stolku maličkého stánku s nápisem FAST FOOD, paní za okýnkem nabízela klobásy a české bramboráčky.
U vedlejšího stolku seděla krásná štíhlá dívka v nakrátko střižených vlasech. Trhala naslepo z tácku bramborák. Četla knížku.
Pečlivě si ocucala prstíky a otočila stránku.
Ke stánku klopýtavě docupitala na vysokých kramflecích úpravná stařenka, jak z první republiky. Za sebou vláčela obrovský kufr na kolečkách. Třásly se jí ruce, když trhala svůj bramborák.
„Cmunda! Tu jsem nejedla nejmíň čtyřicet let. Ne, počkejte, jednou u příbuzných hned po revoluci,“ s přízvukem promluvila k sobě, ke všem.
Před stánkem chvilku rozpačitě přešlapoval starší pán v klobouku, s klobáskou na tácku. Odsunula jsem jednu ze židlí u mého stolku a s úsměvem mu pokynula. Přisedl si, odložil klobouk a smočil klobásu v hořčici.
Dřív než ji stačil zasunout do úst se zarazil. Zřejmě pod vlivem mého pohledu. Zvedl od tácku své oči k mým.
Chvíle strnutí a…namířil na mě klobáskou:
„Chcete si kousnout?“
A myslel to docela upřímně.