NA TOALETĚ V METRU
Vešla jsem do kabinky hned vedle.
„Slečno, ste tam už ňááák moc dlouho!“ zaskřehotala s plnou pusou stařena zpoza okýnka. Svačila chléb s máslem, obložený kolečky ředkviček, který si, ve chvíli kdy čekala na mou pětikorunu, přepečlivě solila restaurační solničkou.
„Nemůžu…za…to…nejde…to…ven…ti Ukrajinci mě něčím postříkali…“ přerývavě vysvětlovala bez logiky z vedlejší kabinky dívka plačtivým dětským hláskem.
Pod mísou, která se na chvíli stala útočištěm mladičké feťačky, ležel věrně na mokrých ledových dlaždicích její pes. Mordu prostrčenou mezerou do mé kabinky smutnýma očima sledoval zurčivé vylučování lidského tělesného odpadu.
VIBRUJÍCÍ MILENKA
V potřebě rychlého občerstvení, riskla jsem smažená křidélka KFC.
„Udělám vám meníčko s nápojem zdarma,“ nabídla mi prodavačka.
Postávala jsem pak dlouho před čepovacím pultem, než jsem si do kelímku, rezignovaně, jednu z těch limonád načepovala.
Okusovala jsem kukuřičný obal z kostiček, nabírala příliš velké kousky překyseleného salátu bez možnosti překrojit je a divila se, jak všem kolem chutná.
K vedlejšímu stolku si přisedla žena. Kdyby se tolik nehrbila, kdyby změnila účes i brýle odpovídající třpytícímu nevkusu, se kterým byla oblečená, kdyby se proměnil výraz v její tváři, mohla by být docela hezká. Naproti ní její zmenšená kopie. Matka a dcera. K té dvojici patřil muž.
Matka s dcerou šly objednat menu. Muž zůstal sedět u stolku.
Schovaný za sloupem koutkem očí kontroloval polohu žen. Vyndal z kapsy u kalhot mobil a s výrazem chlípně rozkošnickým, úsměvem vzrušeně spikleneckým, vyťukával mobilní zprávičku.
Jeho žena a dcera přicházely. Poslední stisk a mobil se rychlým pohybem ocitl v kapse jeho kalhot.
Žena před muže postavila tác s jídlem.
Pak v jednu chvíli vyletěla prudce mužova ruka ke kapse s mobilem a ve stejném okamžiku zacukalo v jeho tváři. Jistě mu zavibrovala jeho milá.
Tak blízko.