Prohlížela jsem si pohlednicový obrázek nedostižné snové krajiny. Maličkým prstíčkem dotýkala se vrcholků hor.
„Chceš tou pohlednicí projít? Umím to.“
Táta přeložil pohlednici v půli a začal pečlivě stříhat.
Pak tou pohlednicí opravdu prošel. A já vešla, okouzlená, za ním.
„Když budeš chtít, můžeš všechno…“ řekl mi táta.
Já mu uvěřila a on, když mi bylo dvanáct, umřel.
Já pak procházela všemi pohlednicemi.